Baroko

Baroko

Název baroko je zřejmě odvozen od portugalského slova "barroco", jehož význam znamená nepravidelnou perlu. Barokem označujeme umělecký sloh, který vzniká v 17. století a trvá až do prvního desetiletí století osmnáctého. Tento sloh byl přijat všemi vrstvami tamního obyvatelstva, pro svou srozumitelnost, dramatičnost a určitou nadsázku. Tím rozbíjí celistvost renesance a přináší tyto nové prvky, kterými je divák takřka otřesen. V malířství se hojně využívá mytologických vypjatých scén či sugestivní zobrazování krutých náboženských výjevů – mučení křesťanů apod. Umělci zde dávají vyniknout hře světla a stínu, šerosvitu, tvářím a postav plné emocí. Baroko navazuje na renesanci a manýrismus ve smyslu technických a námětových prvků.

Reagovalo na vnitřní stav společnosti, zejména na protireformační katolické vlivy a tím posiloval feudální šlechtu. Zejména proto byl oblíben zejména v Itálii, Španělsku, Portugalsku, Rakousku, v českých zemích, Brazílii a Mexiku. V tomto období se v holansku prosadil realismus a ve Francii klasicismus. Protože se do určité míry prolínají v Evropě převládajícím barokem, které na nich zanechalo svůj vliv – hovoříme o barokním realismu a barokním klasicismu.

V tomto období vzniká jak spoustu nástěnných maleb, tak i maleb na plátno (oltářní obrazy, historická a mytologická malba, portréty, alegorie, krajinné a přírodní motivy). Za zakladatele barokního malířství v Itálii je považován Caravaggio a bolognská škola Carracciu. Barokní architektonické prvky se prosazují hlavně v církevních a šlechtických stavbách. Složité interiéry barokních staveb jsou plné fresek, soch a jiné výzdoby, která má působit na city člověka. Barokní sochařství opouští renesanční klidné a vyrovnané tvary a naopak si libuje v monumentálnosti, nadsázce a v emocích. K pocitu neklidu a dramatičnosti je hodně využívána draperie, rozevláte roucho - vše zahaleno v šerosvitu či hře světla a stínu. Sochy byly úzce spjaty s architekturou a byly její součástí (sochy na mostech, dekorace hradních nádvoří či zahrad apod.). V lidovější formě se baroko prosadilo především díky menším stavbám jako např. kapličky nebo křížové cesty.

Hlavní představitelé:
Diego Rodriguez Velazquez, Annibale Carracci, Michelangelo Merisi (Carravagio), Paulus Peeter Rubens, Frans Hals, Nicolas Poussin, Anthonis van Dyck.

Další představitelé:
Jan Petr Brandl, Matyáš Braun, Pieter de Hooch, Luca Giordano, Jacob Jordaens, Karel Škréta, Georges de La Tour, Jan Kupecký, Nicolaes Maes, Luis Melendez, Louise Moillon, Aert van der Neer, Clara Peeters, Rembrandt, Giovanni Santini, Daniel Seghers, Frans Snyders, Jan Steen, Michael Sweerts.