Beneš Martin

Beneš Martin

Jméno, příjmení, věk:
Martin Beneš, 28 let

"Zvláštní je, že k uspokojení z práce jsem se musel dlouze propracovávat. Dřív jsem si říkal, že je možná chyba, že dělám, co dělám. Nevyrábím šaty ani léky, nemontuji stroje, které by někomu mohly přinést užitek, nepeču chleba – ach ano, ten chleba. Pochyboval jsem o smyslu své práce, i když přinášela zisk, až mi jenou jeden můj kolega, který se hodně zabývá historií, řekl : „Neblázni, vzpomeň si na Řím. Co dal každý vladař lidem, aby byli spokojeni? Jídlo a hry!"

O jaký druh umělecké tvorby se nejvíce zajímáš?
Hned na začátku bych rád poznamenal, že svoji práci, ani svoje zájmy neberu jako umění. Už od střední školy sám sebe beru víc jako řemeslníka a v tom duchu jsem také vždy včechny své projekty rozvíjel. Nejvíc se samozřejmě zajímám o počítačovou grafiku a všechny její aspekty, ať už jde o 2D, nebo 3D.

Z tvé počítačové tvorby je cítit dlouhá cesta, jak ses na ni dostal a kam směřuje?
Počítače mě zajímaly a bavily už od opravdu útlého věku. Někdy na konci zákládní školy jsem se seznámil s Didaktikem M a dá se říct, že tenkrát to začalo. Když jsem trochu povyrostl, stal se sen o produkování vlastní grafiky a her slušně dlážděnou cestou k mé profesi. Po ukončení střední školy se profesionální výroba her stala mým zaměstnáním. Jako koníčka jsem při tom měl ještě DTP nebo jiné grafické drobnosti. Po krátké studijní pauze jsem se ke své práci zase vrátil a doufám, že se do budoucna včechny mé zkušenosti v této oblasti uplatní v nových projektech. Z toho tedy vyplívá, že bych u produkování her rád zůstal.

Myslím si, že tvá práce může ukázat směr spoustě mladých nadaných grafiků. Málo kterého z nich by asi napadlo se ale soustředit na grafiku herního průmyslu. Bylo to tvým primárním cílem za kterým si šel nebo tomu napomohla nějaká náhoda?
Ano, dnes se dá říct, že to po dlouhou dobu byl můj primární cíl, nicméne ne od začátku. Kolegové by se asi smáli, kdyby věděli, že jsem začínal jako programátor. V době, kdy jsem se seznámil s počítači, se ještě o nějaké grafice nedalo moc mluvit – a i ta, co byla, se vlastně programovala. Hrozně rád jsem takzvaně „pitval střeva“ cizích produktů, abych se dozvěděl něco o tom, jak vlastně grafika - a hry vůbec – fungují. Myslím, že právě to – a ta závist, že zatím nedokážu vyrobit něco, co se mi jinde tak hrozně líbí – mě dohnala k rozhodnutí, že budu dělat právě tohle. Dlouhou dobu jsem se pak věnoval 2D i 3D, než jsem se setkal s Photoshopem. Dá se říct, že během střední školy už mi bylo naprosto jasné, že jedinou cestnou bude grafika pro herní průmysl. Měl jsem také velké štěstí, že mě v tom můj profesor tenkrát podpořil a tak zatím, co ostatní matlali hlínu a sádru, já se mohl věnovat svým počítačům.

Věnuješ se i jiným oborům grafického designu? Který z nich tě nejvíce baví a čím tě naplňuje?
Při svých nedávných studiích jsem trohu oprášil portrétní kresbu, ať už podle modelu, nebo fotografie. Jinak se věnuji i DTP, obalovým technikám, interaktivním a webovým aplikacím, ale jen okrajově protože na rozsáhlejší práce není moc času. Hrozně rád bych zkusil olejomalbu, ale zatím to vypadá, že počká na důchod. Ještě na střední škole jsem neplatil za moc zručného kreslíře, snad proto mě můj pedagog nechal dělat to, v čem jsem předčil ostatní. Kreslení, ani malování rukama na papír mi moc nešlo a tak mě ani nijak zvlášť nebavilo. S přibývajícím věkem jsem ale získal jednu, pro takovou tvorbu dost důležitou, vlastnost – a tou je trpělivost. U počítače jsem se naučil nad kreslením přemýšlet a zjistil jsem, že od toho na papír se moc neliší. Pokud znáte techniku a víte, co kam přijde, je to prostě mechanická záležitost. Mám rád realismus, nikdy jsem se nesnažil tvářit, že chápu abstrakci a tak kreslím, co vidím, pracuji se světlem a perspektivou a většinou se daří. Pokud nekreslím podle modelu, snažím se, aby vizualizace mé fantazie měly zcela reálnou podobu. Nejraději mám obyčejnou tužku ve všech tvrdostech a oproti počítačové grafice mě na ní naplňuje fakt, že za sebou vidím kousek opravdové práce. Počítačová grafika je nehmatetalná a z mého pohledu o dost rychleji stárne.

Máš již za sebou nějaké výstavy?
Ano, ale nepatřím mezi lidi, kteří by vystavovali rádi. Ještě pořád se mám co učit a tak bych nejraději někdy nevystavoval vůbec nic. Jedna poměrně velká výstava byla na konci mého posledního studia a jedna například běží teď v galerii ZŠU v Prostějově, kam jsem docházel při základní škole. Jinak jsou mé práce rozesety po internetu a mimo jiné za sebe mluví i ve hrách, na kterých jsem se podílel.

Máš nějaké vzory – oblíbeného umělce?
Spoustu... Každý, kdo umí něco, co já ne – je mi vzorem. Po večerech procházím internet, katalogy a galerie, sleduji a studuji techniku. Vždycky je, co se učit... Ze starých mistrů mám např. moc rád jména jako Holbein, Chasseriau nebo Corot. Ze současnosti je to množství jedinců, ale i celá studia.

Vznikají tvá díla nejdříve ve formě skic na papíře, které potom zpracováváš na pc, nebo si prostě sedneš k počítači a tvoříš rovnou?
Na to nemám pravidlo. Někdy je zapotřebí, aby se komplexní návrh nejprve objevil na papíře, až pak se zpracovává v počítači. U většiny jednodušších prací ale kreslím rovnou v programu. Samozřejmě, že pak vytvářím variace, takže mi někdy PC vlastně papír supluje.

Čím tě tvá tvorba naplňuje? Kde nalézáš uspokojení?
Zvláštní je, že k uspokojení z práce jsem se musel dlouze propracovávat. Dřív jsem si říkal, že je možná chyba, že dělám, co dělám. Nevyrábím šaty ani léky, nemontuji stroje, které by někomu mohly přinést užitek, nepeču chleba – ach ano, ten chleba. Pochyboval jsem o smyslu své práce, i když přinášela zisk, až mi jenou jeden můj kolega, který se hodně zabývá historií, řekl : „Neblázni, vzpomeň si na Řím. Co dal každý vladař lidem, aby byli spokojeni? Jídlo a hry! Slyšíš? Hry... umíš snad upéct chleba?“ Neumím... a tak se snažím dělat svoji část práce, herní grafiku, tak, aby z jiní měli dobrý pocit, jako jsem ho měl já u her konkurence, ať už v dětství, nebo v současnosti.

Doslechl jsem se ze máš připravený webový projekt o své počítačové tvorbě a efektivitě práce s grafickými aplikacemi. Prozradíš nám o tom něco více?
Jistě – na tom není nic tajemného. Až kam mi čas dovolí, připravuji postupně webový blog, kde se budou moct ostatní vyjádřit k probelamtice výroby grafiky, prohlédnout a komentovat galerii, nebo stáhnout nějaká data k obsahu. Budou tam mé postupy a návody, jak si usnadnit práci. Mimo jiné tam ale budou i jiné postřehy, nebo názory. Mělo by tam být možné i obědnat práci, nebo nabídnout spolupráci, ale to je zatím v plenách. Na začátku příštího roku bych měl zahájit zkušební provoz, ale vzhledem k současnému množství práce se stránka bude určitě vyvíjet ještě v průběhu roku.

Studoval si multimedia i v zahraničí, pokud se nepletu v Austrálii. Jaké máš zkušenosti v porovnání se studiem v česku? (přístup, kantoři, vybavenost)
Já bych řekl, že se to moc srovnávat nedá. Předně nevím o žádné podobné škole tady u nás. Obor multimedia a reklama je dost specifický, byla to navíc poměrně drahá škola, takže bych nerad srovnával už z tohoto hlediska. Jisté je, že přístup učitelů byl jiný, než jsme zvyklí tady. Učitel se chová spíš jako tvůj přítel, ale přesto v tobě i ostatních podněcuje neuvěřitelnou soutěživost a pocit, že tzv. „deadline“ je něco, co ti skutečně ulomí hlavu, pokud ho nestihneš. Ačkoliv je v Austrálii včeobecně neuvěřitelná pohoda, termíny se dodržují a to připravuje člověka na práci ve stresu, což je neocenitlné.Vybavenost škol mi přišla na vysoké úrovni, celé grafické oddělení mělo nové Macy, legální software posledních verzí, velkoplošné laserové tiskárny atd. Osobní vybavení (až na pár drobností typu lepidlo ve sprayi) každý student obdržel na začátku studia. S každým problémem pomohlo funkční studijní oddělení. Nebylo si na co stěžovat.

Na čem zajímavém nyní pracuješ?
V současné době dělám několik věcí naráz. Hlavně ale jednu, ke které upírám velké naděje – a ta je zatím tajná. Všechny informace budou nicméně zveřejněny včas.

Jak ovlivňuje tvou volnou tvorbu, pracovní nasazeni? Dokážeš se oprostit a relaxovat najednou jiným stylem práce?
Volné tvorby v posledních měsících moc není. Když se potřebuji odreagovat, pomáhám s grafikou na jednodušších projektech, nebo si někdy na chvíli zahraji. V létě jsem se několikrát přistihl, že bych rád dělal něco na zahradě, nebo třeba sekal dřevo, chybí mi totiž manuální práce, která je jako relaxace nejlepší a opravdu mi pomáhá. Bohužel nemám zahradu a tak mám smůlu. Maximum času tedy věnuji „své“ grafice, která mě ale hodně baví, takže si někdy ani jako v práci nepřipadám. Jedinou snad trochu stinnou stránkou toho je, že jsem tak trochu vypustil prakticky veškerý osobní život. Myslím ale, že mi zatím nic nuteklo.

Jak se díváš na dnešní digitální dobu? Jsi fandou moderních technologií? V čem vidíš jejich hlavní přínos a v čem jejich slabiny?
Faktem je, že „digitální“ ne vždy a ve všech odvětvích znamená výhru. Myslím si ale, že každou nedokonalost, či „dětskou nemoc“ je možné napravit a rozvoji bych se určitě nebránil. Mluvíme-li o technologii, rozhodně jsem fandou. Každou novou – pokud je samozřejmě lepší, než byla ta stará – vítám s nadšením. Člověku to dává pocit, že opravdu žije ve 21. století. Přínos vidím hlavně v usnadnění řady činností, které lidem berou čas a nedovolují věnovat se podstatným, nebo řekněme důležitějším věcem a také v tom, že práce může být dokonřena dřív, případně s narůstající kvalitou. Slabinu vidím snad v tom, že každá moderní technologie je snadněji napadnutelná a náchylná k poruchám, než byla její starší a „hloupější“ sestra. Nové technologie mají také smysl pouze tehdy, pokud je lidé budou umět používat.

Co by jsi doporučil začínajícím 2D a 3D grafikům?
Bylo by moudré, aby se snažili uvědomit si, co je opravdu baví a v tom poli se rozvíjeli. Je dobré udržovat si alespoň rámcový přehled a pomalu pak pronikat i do méně zábavných částí práce. Je také rozumné začít stavět na všeobecně uznávaných a zcela funkčních základech, jako jsou např. anatomie nebo pravdila perspektivy, což se opravdu hodně podceňuje. Na závěr snad jednu radu ze své vlastní zkušenosti: Pokud se snažíte něco vytvořit, trápíte se s tím a nejste stále spokojeni s výsledkem – nechte takovou práci nedokončenou, založte ji a začněte znova a jinak. Opravování a vylepšování špatného základu se většinou těžce časově nevyplácí, oproti dalšímu čistému startu.

Benes 2

Benes 3

Benes 4

Benes 5

Benes 6

Benes 7

Benes 8

Benes 9