Románské umění

Románské umění

Romanské umění se datuje od 10. do 12. století. Romanská kultura se šířila hlavně díky mnichům z rozličných mnišských  řádů (především Benediktínům a Premonstrátům). Kultura je pevně v rukách církve a svět tehdejšího člověka je pohlcen náboženstvím a jeho snahou je, co nejvíce jej ohromit a ukázat mu jeho velikost a sílu. Architektura v románském slohu je těžkopádná, masivní, bez jakýchkoliv zdobností a má typicky přísný (pro toto obdobi) církevní charakter. Architektura je postavena na křížové či valené klenbě, kterou podpírá systém pilířů a sloupů. Objevují se dva druhy budov – rotunda a bazilika. Rotunda je mohutná kruhová stavba, s malými úzkými okny, apsidou, kulatou věžičkou a masivním zdivem. Bazilika má půdorys obdelníku, často má více lodí a hranaté věže. Je zástupcem moderních katedrál, kterých by se zachovalo mnohem více, kdyby nebyly později přestavěny v gotickém či barokním duchu. Sochařství v tomto období je úzce spjato s architekturou. Objevují se plastiky, reliéfy a různé zdobné prvky v interiérech s převážně s živočišnými či rostlinými prvky. Značný rozvoj zažívá i figurální sochařství, kde se již projevuje lehký posun ke člověku avšak styl je nadále příliš spjat s náboženstvím a sochy působí strnule a bez výrazu. Mezi hlavní používané materiály patří kámen a dřevo. Stejně jako sochařství, tak i malířstvi je úzce spjato s církevní tématikou. Nejčastějšími náměty jsou výjevy z náboženského života či svaté ikony.

K rozvoji malířství dochází hlavně v tvorbě nástěných maleb a fresek. I zde se však jasnou charakteristikou stává ona strnulost, mohutnost a bezvýrazovost. Malíři se rozvíjí a dále pracují např. s obrysovými liniemi a zabývají se i knižní malbou a tvorbou vitráží.

---

Hlavní představitelé:
Neznámí autoři.

okno Notredame

Sainte Madeleine

San Isidoro

Šikmá věž Pissa