Romantismus

Romantismus

Romantismus vzniká počátkem 19. století v Anglii a později se rozšiřuje na území celé Evropy. Je silně spjat s anglickou dobovou literaturou – Byron, Scott, Shelley a Keats. Je v přímé opozici s předcházejícím klasicismem. Klasicismus se vracel k antice, jejím charakteristikám jako např. idealismus, jednoduchost a  statičnost. Romantismus se snaží být dynamický, pravdivý, barevný, uvolněný, plný citu a vůle vtisknout dílu kousek autorovy osobnosti. V romantismu se jako častým námětem objevují různé scény z období středověku, které bylo chápané jako romantické období. Romantici rádi nachází inspiraci v hudbě, poezii, divadle, literatuře, v bájích a povídkách. Někteří umělci používají symboliku smrti a noci, která má znamenat její předzvěst. Romantikové snili o dávných časech a dalekých zemích, které byly vytrhnutím z každodenní reality. Ačkoli si romantický sloh oblíbila celá Evropa a jeho díla jsou významná, je chápán jako období umělecké stagnace, z důvodů absence nových prvků středověkých slohů (především gotika), které napodobuje. V některých případech je romantismus dokonce označován i jako neogotika či pseudogotika. Samozřejmě i v architektuře se objevují gotické prvky a stávají se hojně žádané. Opět se objevuje tupé zakončení válcovitých věží či zubaté cimbuří. Architekti této doby to měli velice těžké, protože pod tlakem hledání ideálního historického slohu museli stavby navrhovat a to i několikrát. Doceňuje se i význam restaurátorů, kteří restaurují středověké stavby v „novém“ romantickém stylu. Mezi architektonické novinky patří přírodní parky, altány a rozhledny. V malířství je největší důraz kladen na obsahovou stránku a na co nejvyšší možnost dramatizace děje pomocí dynamiky a pocitu neklidu.

---

Hlavní představitelé:
Eugene Delacroix, Theodore Gericault, Pierre-Paul Prud’hon, Caspar David Friedrich, Josef Mánes, Francisco Goya, Wiliam Blake, Mandrazo, Mikoláš Aleš, Thomas Cole, Thomas Moran, Salvator Rosa, Benjamin West.