Civade Lenka

Civade Lenka

Jméno, příjmení, věk:
Lenka Civade, 35 let

"Když tvořím, kreslím nebo maluji, nic jiného kolem mě neexistuje.Uspokojení je v tvorbě samotné. Jistý druh utrpení také. Kategorie, jako je třeba čas, přestávají existovat. Jsem v jiném světě. Je to velmi sobecká a individuální záležitost. Proto je velmi překvapivé a vlastně i uspokojující, když pak někdo najde zalíbení v mé práci."

O jaký druh umělecké tvorby se nejvíce zajímáš?
Zajímá mě tvorba jako taková. Kresba a malba mě přitahují nejvíce, ale i sochařství, architektura a také samozřejmě literatura.

Kdo a nebo co tě nejvíce inspirovalo v tvé tvorbě? Jaký byl onen první impuls?
Těžko říct. Mám pocit, že jsem vždycky měla „chuť“ něco tvořit, ať už to bylo psaní, kreslení nebo něco jiného. Nejtěžší bylo v mém případě si dát čas a prostor pro skutečnou tvorbu.

Jaké jsou tvé cíle do budoucna? Kladeš si nějaké cíle plánovitě či to necháváš „osudu“?
Můj cíl? Namalovat obraz, se kterým budu opravdu spokojená…. Nemyslím si, že bych mohla něco plánovat a nejsem ani zastánce osudového přístupu k věci. Mám jistě nějaké představy a ambice. Věřím v setkání, v jisté náhody, které se ovšem musí provokovat.

Vím, že studuješ na pařížské Sorboně. Jaký si myslíš, že je největší rozdíl mezi studiem u nás a v zahraničí?
Studuji výtvarné umění, ale pouze dálkově, takže mi bohužel chybí ten důležitý kontakt jak s profesorem, tak i s ostatními studenty. Tento obor je zajímavý hlavně tím, že spojuje teoretická studia s praktickou částí vlastní tvorby, na kterou je kladen velký důraz. Francie má tak bohatou uměleckou historii i současnost, že z toho plyne jaksi i velká pedagogická zkušenost v této oblasti. Ovšem mám pocit, že snad v dnešní době už nejsou nijak podstatné rozdíly v náplni a kvalitě studií. Francie má možná výhodu v počtu a kvalitě muzeí, nadací a galerií, kde se dají nejrůznější díla shlédnout.

Máš již za sebou nějaké výstavy?
Zatím jsem představovala svá díla pouze malému okruhu lidí. Chystám na jaro 2007 svou první větší výstavu v Prostějově.

Zajímáš se i o jiné druhy umění?
Čas od času píšu, ale jen pro sebe, pracovala jsem také v keramickém ateliéru a občas modeluji.

Máš nějaký oblíbený obraz (kresbu) ať svou či cizí?
Jsem vždycky hodně okouzlená italskými freskami, ať už z římské doby nebo renesančními, Giotto, Pierro della Francesca. Nesmírně obdivuji Rembrandta, hlavně jeho kresby a studie, a pak samozřejmě francouzské malíře z konce 19.století. Mezi mé nejoblíbenější patří Toulouse-Lautrec, Degas, Vuillard. Stejně tak mě uchvacují i Schiele a Klimt.

Máš nějaké umělecké vzory? Čím tě obohatili, čím ses nechala inspirovat?
V podstatě, když se tak podívám na mé oblíbené autory, mám dost vzorů…..Čím mě obohacují, svojí originalitou, ani ne tak v tématu, jako spíš v řešení. Ale velká část inspirace je i v každodenním životě.

Kde nalézáš svou tvůrčí můzu? Je to o nápadu, náladě, rozpoložení či volném času?
Je to jako mít již něco nezralého v sobě,a když přijde ten správný okamžik, prostě se to najednou podaří. A to je málo kdy. Jinak je to hodně práce a každodenní tápání a spousta pochybností. Někdy stačí jen málo, drobná skica, a je v ní všechno a jeden skoro ani neví jak. Jindy jsou to celé dny před plátnem a nakonec jsem stejně nespokojená. Nejdůležitější je zachytit ten správný okamžik, pochopit ho a dokázat ho znovu a znovu najít.

Čím tě tvá tvorba naplňuje? Kde nalézáš uspokojení?
Když tvořím, kreslím nebo maluji, nic jiného kolem mě neexistuje.Uspokojení je v tvorbě samotné. Jistý druh utrpení také. Kategorie, jako je třeba čas, přestávají existovat. Jsem v jiném světě. Je to velmi sobecká a individuální záležitost. Proto je velmi překvapivé a vlastně i uspokojující, když pak někdo najde zalíbení v mé práci.

Snažíš se svou tvorbu neustále někam posouvat? Nebo se snažíš dovést k dokonalosti jeden styl svého umění?
Snažím se vytvořit svět, prostor, v němž bych se mohla lépe a lépe vyjádřit. Jak jsem už naznačila, jde o to skloubit harmonicky, co a jak. Doufám, že se moje tvorba bude dále vyvíjet a doufám, že budu sama první příjemně překvapená.

Co by jsi odpověděla na otázku „Proč tvořit?“
To je velmi těká otázka. Tvořivost je asi člověku vlastní, patří k jeho podstatě. Myslím ale, že individuálně, některé důvody, možná ty pravé, zůstanou stejně utajené. Jako takový vnitřní motor, který nutí dál tvořit.

Jaké máš doporučení začínajícím umělcům? V čem vytrvat, čemu se vyvarovat?
Abych pravdu řekla, vůbec se necítím být povolaným člověkem k udílení jakýchkoli rad, neboť jich sama ještě dost potřebuji. Jediné, co asi bych mohla snad potvrdit, je pozorování.

Civade 2

Civade 3

Civade 4

Civade 5

Civade 6

Civade 7

Civade 8

Civade 9